Objevit si Miřenku Čechovou (díky DusiLence) mi trvalo nějakou chvíli, jak už to v životě chodí. A při Animal Exitus, při podivu a obdivu nejen nad hudbou, namluvenými texty ve sluchátcích či zvláštně servírovaným tancem, jsem si ji spolehlivě pletl s Bárou Látalovou.
Tentokrát jsem znovu skoro celé představení váhal, neb Inga Mikshina je bohyně. Ale promluvy při děkovačkách, spolu s hlavním uměleckým partnerem Petrem Boháčem, nenechávají na pochybách, která z dvou hlavních aktérek je Miřenka. Ta vyšší, štíhlejší a živelnější. Duše, celé Spitfire company. Mimo jiné učí na HAMU, nonverbální divadlo/pantomimu.
Fragmenty milostných obrazů s ní tentokrát na pódiu tvoří Petr Boháč, Inga Mikshina, Roman Zotov a hudebně či zpěvem Eliška Cílková a Alice Bauer. Mimo pódium pak mnoho dalších, např. dramaturgii Dominika Špalková, světla Martin Špetlík, produkci Barbora Repická a Tereza Havlíčková. Jako producenti se na představení kromě Spitfire co. /Bezhlaví z.s. podíleli Divadlo Drak z Hradce Králové a Mezinárodní institut figurálního divadla plus koprodukoval Palác Akropolis na Žižkově. Další partneři, kteří přispěli k finálnímu výsledku jsou Johan Centrum/Moving Station a Švestkový dvůr v Malovicích.
Fragmenty milostných obrazů jsou skutečně fragmenty obrazů. Jeden z nich, kdysi dostal Petr jako cenu, a ten moment se stal výchozí inspirací tohoto programu. Jednotlivé obrazy jsou v průběhu představení přinášeny na scénu. Celé to ovšem začíná četbou, ano tanečnice a duše čte. Nesmírně osvěžující (a překvapující) okamžik, asi jako když zpěvák recituje, předvádí scénku apod. A k tomu jako první obraz přináleží „ztopořený (snad) černoch“. Hodně vzrušující na úvod.
Inga Mikshina, foto: Vojtěch Brtnický
Obrazy jsou někdy doplněny / nahrazeny sochou, dost zajímavou. Často to dokresluje kamera (fotka) promítaná na zadní plátno, přímo z dění na scéně. Geniálně vymyšlené a realizované. Navíc se objevuje např. self-video Veroniky Bromové, očekávaně velmi vtipné a samozřejmě ´naked´.
Hudbu tentokrát složila Eliška Cílková a živě ji i vytváří na torzo klavíru, plus se na ní podílí Alice Bauer, nejen zpěvem. Skvělé!
Před Spitfirey je prostě potřeba smeknout a jejich produkci si nenechat ujít, tohle bude dost možná české taneční představení roku. A po skončení této taneční show vás ještě vyzvou vystoupat na pódium, prohlédnout si jednotlivá umělecká díla zblízka a případně porozprávět s aktéry. Devět z deseti fandů tance, výtvarna, divadla, hudby a hlavně autorského umění doporučuje k shlédnutí.
Fotos: Vojtěch Brtnický
Opera + o pražské premiéře