Marta Kloučková je nepřehlédnutelnou a nepřeslechnutelnou bytostí českého jazzu. Je v éteru a je slyšet. Krásně jí to zpívá, ale hlavně jazzem žije. Prvně jsem ji slyšel v JazzDocku již před časem a její pravidelné pořady na stanici ČRo Vltava si nenechávám ujít, někdy jen z archivu. Ten její jazzový appetit je nakažlivý. A výstižně v posledních dnech v jednom rozhovoru zmínila jako zdroj inspirace právě ty její pravidelné „poslechové“ pořady.
Přehlédli jste její sólový debut Loving Season (Hevhetia, 2019) ? Tak teď byste neměli minout její druhé CD, právě pokřtěné Janou Koubkovou a dalšími členy širšího týmu právě na pódiu pražského Jazzdocku. Jana kromě báječného scatu v duu s Martou, trefně přidala k dobru hezký bonmot „zpívat se musí, covid se tím dusí“.
A dobře vystihla, že v současnosti, kromě skvělých pánských jazzových zpěváků (Bárta, Ruml, Dyk ad.) začínáme mít i výborné zpěvačky (vedle relativně nedávno rozezpívané B.Hlavenkové, třeba Martina Barta, Dorota Barová, ad.). Svoje vlastní místo mezi nimi začíná zaujímat právě Marta a čerstvou novinkou Stopa snu (opět Hevhetia) to jen potvrzuje.
Určitě je třeba zmínit autorský tým, jenž jí složené písně třeba jen místy dotáhl a rozvedl, ale jasně dává celému výsledku ten správný tvar a Martu velmi umí podpořit. Ať už jde o Jaromíra Honzáka (kontrabas), Davida Dorůžku (el.kytara + autora 2 skladeb na albu), Víta Křišťana (piano, fender rhodes – oboje luxusně ovládal i při živém provedení písní, každý nástroj jednou rukou, wurlitzer a 1 skladba na CD) a stejně tak Marek Urbánek (bicí). Za všechny víc zmíním alespoň Davida Dorůžku, kterého sleduji a oblibuji velmi dlouho (třeba na koncertech, kde ještě seděl v publiku jeho dědeček Lubomír), a poslechněte si prosím skladbu „Pršet nepřestává“. Krom toho, že za skly klubu zrovna lilo, tak jeho excelentní technika včetně použití slideu je už úplně ekvilibristická a navíc dokonale do všech skladeb zapadá. Tahle spolupráce je asi opravdu radostná.
Nejvíc skladbami přispěla sama Marta, ať už byl inspirací covid nebo partnerské rozlady atd apod, její poezie má čaro, a krásně v písních „ladí“. Texty jsou imaginativní a její přednes posluchače zaujme.
Bezčasí
Slunce v ulicích,
do mrazivého rána svítí naděje.
Lidé bloudící,
ke vráně sedá vrána,
z nebe sněží peří,
černé závěje.
Mizí den prozářený touhou…
Dívat se na svět
Dívat se na svět tvýma očima,
vidět, kde končí a kde začíná
dělící čára,
propadlý most.
Kde končí láska a začíná povinnost?
Stopa snu
Vítr na řece,
stopa snu.
Lapen do léčky ticha doufáš,
že život ještě neodplul…
Podzimní píseň
Kam míří mé kroky?
Šum listí mi napoví.
Jdu váhavě, lehce.
Přes mech, přes potoky.
Je život už takový?
Jdu lesem a prší,
slunce svítit nechce.
Schovává se za mraky.
I já se schovám.
Déšť mě zvolna uspává…
Je to radost, poslouchat vrcholné mladé české jazzmany a jazzmanky takhle válet. Čerstvě porovnávám s živým show kvartetu Redman, Mehldau, McBride a Blade. Tohle mi přišlo živější a zábavnější. Ale srovnávat v umění netřeba.
Marta navíc pracuje dokonale s hlasem i v recitacích (třeba skladba Myšlenky), prostě svůj hlas velmi dokonale ovládá. Ostatně posuďte sami, ať už na Spotify, Bandcampu apod. Startovacím bodem můžou být její vlastní stránky:
http://martaklouckova.cz/home/
A jako u naprosté většiny interpretů živé vystoupení vše zdůrazní a podtrhne. Navíc je Marta velmi bezprostřední, skromná a milá. Takže držení palců do dalších projektů a Stopě snu hodně spokojených posluchačů.
Zkuste malou ochutnávku
a nebo si najděte starší živák či některou z jejích předělávek, ať už Stevie Wondera nebo Jefferson Airplane atd apod, nemá to chybu *
Bylo by neslušné zapomenout na velmi dobrý zvuk nahrávky, pořízené ve studiu Sono, pod vedením M.Cimfeho a mastering v režii Karlíkových, poklona.
Good luck Stopo snu.
Psáno pro Jazzport.cz