Lenka mi dlouhou dobu nějak unikala. Přesně řečeno, když jsem jí zahlédl s Laurou (a jejími tygry) asi v tom kontrastu s hostující Bílou nebo stabilní Csákovou, mě to tehdy na první pohled/poslech zvlášť nebralo. A Čtyříctka mi prostě na férovku utekla. A tak když v Jazzdocku hlásili sestavu Petr Malásek, Josef Štěpánek, Rasťo Uhrik s Milošem Dvořáčkem a Lenkou Novou, bylo vymalováno. Navíc po Covidové pauze jsme všichni žhaví na kulturu, tanec, slova, blízkost, sdílení …
Absolutně to nemělo chybu. Bára Nesvadbová mile a skromně křtila (dodatečně, opět Covid).
„Celé album bylo inspirováno vašimi dopisy“, píše se v kouzelném bukletu.
A čtyři z nich jsou namluvené na závěr tohoto CD roku, načtené Petrou Hřebíčkovou, Martinem Hofmannem, Vojtou Kotkem a Marthou Issovou.
Ale největší bomba jsou texty písní a jejich podání Lenkou. Když zazpívá starší předělanou věc od Hany Hegerové, máte pocit, že nová Hegerka je tu.
Do písku (hudba L.Nová, J.Štěpánek, text Lukáš Pavlásek)
bylo to tenkrát po té noci
stáli jsme spolu po půlnoci
uprostřed světa po nemoci
kam život lásku nepouští
měli jsme ráno a cigarety
a hodně dýmu a málo vět
které se mění na souvětí
a kolem nás byl prázdný svět
a ty jsi začal psát
mým prstem do písku
že mě chceš víc znát
a být mi nablízku
a tenhle krátkej dopis
je tvoje objetí
a jako v písku stopy
se pouští rozletí…
Hudba pro Covid časy jak když vyšije, enjoy *
Foto © lenkanova.cz