Reklama
 
Blog | Petr Vlasák

Léto začalo s Hradeckým slunovratem

Astronomické léto začlo 21.června ve 12h a 8min, festival Hradecký slunovrat v Hradci nad Moravicí byl slavnostně zahájen 28.6. v 16,15h trojicí mužů a jednou ženou.
První z nich Radomír Přibyla kastelán zámku představil nejdříve objekt bývalých Koníren, čerstvě vyčistěný, částečně zrenovovaný a zejména znovuobjevenou studnu, dlouho utajenou, skrytou. Domnívá se, že poslední kdo o ní věděl mohl být kníže Karel Max (výrazná choť Mechtilda) a parta řemeslníků, kteří ji zazdili. Celý prostor nám naskytl velmi zajímavý pohled na vysoké klenuté stropy a hloubka toho celého byla až ohromující. To vše je teď přístupné, krásně opravené, působivé a bude sloužit nejen kulturním, možná i ženitbovým, cateringovým či pártyovým účelům apod.
(vstup do koníren, pohled shora)
Druhý z nich, Vašek Müller je hlavní duší, iniciátorem festivalu a zejména realizátorem, všech možných, nejen kulturně (např. mykologicky) orientovaných aktivit v kraji (šťastné Opavsko). Jak říká Vašek „kultura vzniká především odspodu, zdola a nelze ji nařídit žádným befelem shora (ministra toho či onoho). A úplně hlavní je, nevytvářet bariéry, žádné, mezi nikým a ničím, radši je odstraňovat, jsme na jedné lodi“.

Asi proto tentokrát rychle předal slovo třetímu z nich a Ivo Mludek z Charity Opava (zákl. složka Diecézní charity ostravsko-opavské jako součást Charity ČR i člen mezin.svazku Carita Internationalis, ta opavská je jedna z největších v ČR, má 17 středisek, asi 250 zaměstnanců a 150 se ZTP s různým postižením a širokým spektrem aktivit „od kolébky po hrob“) uvedl vlastní charitu i představení, jež festival de facto zahájilo – o něm více na stránce charity.

Jak působivé bylo tohle zahájení, spojovat ne rozdělovat!
A jak zmínil Vašek, festival měl letos hned několik novinek – slav.zahájení, nové stage/scény, ekokelímky …
Hlavním sponzorem akce je MK ČR, dále město Opava, zámek. A organizace je rozložena na bedrech 5 až 15 hlavních lidí + cca 80 dobrovolníků, a protože tito jsou vždy a všade důležití, tak alespoň pár jmen namátkou – Zdenek Svánovský (mj. dramaturgie a finance), Magdalena Hájková i Michal Berg (mj. salon Mechtilda), Ondra Oborný a Milan Tesař (mj. Welcome scéna, letos ze 149 přihlášených kapel vybrali 14, příště věřím dojde i na Zapomělsem), Blanka Ševčíková (mimo jiné úžasný catering), … nemělo to chybu (drobnosti typu rušivý zvuk hudby pro přednášku nebo složitější přístup na představení Rádia Ivo nepočítám, a to nádvoří Bílého zámku bych doporučil využívat opět víc, zdálo se mi velmi magické).
Samotný areál zámku Hradec nad Moravicí – na úpatí svahu sevřeném právě Moravicí a jejím malebným údolím a z druhé strany Kajloveckým rybníkem a šancí Kalvárie – je velmi půvabný a jistě stojí i za samostatnou návštěvu, včetně svého okolí. Rozhodně doporučuji procházku ze stanové louky proti toku Moravice k jezu Pilarka a dále na Vyhlídku Ference Liszta, nejspíš i k myslivně Doubrava a to Bezručovou stezkou přes Bezručovu vyhlídku a Medvědí skálu, kolem Obelisku a Beethovenova pomníku, velmi příjemný špacír a překrásné výhledy i krajina. Totéž se týká samotného zámeckého parku s podivuhodnými platany jež magnetizují veškerou mládež a nejen ji.
(údolí Moravice)
(Moravice)

(pohled směr Kalvárie)

(krajina v jižní části parku a pod ním dále na jih)

A když byste se chtěli rozjet o kousínek dál, pak místní doporučují Raduň s jejím zámkem, pěšky circa 11km a navíc se chystají další kulturní spolupráce s Raduní. Celý přírodní park Moravice bude jistojistě stát za prozkoumání.

První den program pokračoval českými, moravskými, polskými i finskými umělci. Byl jsem spokojen se svou živou premiérou Manon Meurt, ten snový pop k tomu prostředí Červeného nádvoří (též letos premiérovalo) a k hřejivému sluníčku krásně pasoval, kapela si stále udržuje svoji úroveň.
(Manon Meurt na scéně Červeného nádvoří)
Na Welcome scéně celý hudební program odstartoval Hope Astronaut s kapelou, příjemně překvapil Šoulet nejen zapojením fagotu, hoboje, tuby, ukulele a houslí, velmi milé. Moc potěšila prezentace Jiřího Plocka o fenoménu moravských hlasů, se spoustou originálních zážitků a vzpomínek, jak jej životní, umělecká a hudební cesta vedla tam, kde je a co vše chystá…jen v tu chvíli začali na Welcome hrát polští Ciśnienie, a to stálo za to, posuďte z audií i videí sami. Největší aplaus, taneční reje a snad i spoluzpěv způsobili stále populární Värttinä. Někdy je ale příjemné se jít jen projít areálem, zajít k malebné řece Moravici a smočit se v ní anebo využít nabídku úžasných cateringů, stánků a všemožných nabídek (všimnul si někdo jaká je dřina celý den stát ve stánku prodávat nabízet a pak na noc ulehnout do stanu hned za stánkem a ráno zas znovu), od přejemných krémů s heřmánkem či levandulí, po lahodné italské těstoviny přímo od Itala atd apod.
(catering)
Další den mě z těchto extra bonusů úplně dostala až odrovnala akce Michaely Veteškové. Michaela se zabývá např. Dílnami malého novináře (více ještě tu a nebo tady (jak potřebné v této éře 21.stol) a zde v Hradci se věnovala rovněž mladým, mj. s pomocí své knihy „Jak maminka vylezla na věž“ no a děti, mládež i já jsme byli úplně pohlceni, rozmlouvala je, četla a nechala je číst z knížky…něco naprosto famózního.
(M.Vetešková v akci)

Druhý den programu bylo ještě tepleji, Moravice to uměla korigovat včetně příjemné procházky z/do kopečka. Program začínal ještě dřív a Welcome scéna opět překvapovala (slovenští Hmlisto, sólová Aiko, polští Prowizorium ad.) i těšila (slovensko-kanadský Milan André).
(M.André na Welcome scéně)
Vévodila scéna Pod Bílou věží, v její horní vyvýšené části je situována krásná dílna pro nejmenší plus čítárna Labyrint ZŠ Lhota a je odtud i hezký výhled na Bílou věž. Začínali velmi příjemní Narajama, a po Jarretu se to někdy sejde, klesne mírně slunko, trefí se příjemná hodina a mimořádná kombinace, kdy moderátor uvede následující jen velmi stručně, až pokorně, citátem z webovky „tohle jsou stránky kapely kt. už neexistuje“, dorazí extra úvodce Ivo Mludek a vzpomene na vystoupení skupiny Čp.8 tu v Hradci v r.1981 a to vyhrabanou oprýskanou čb fotkou z toho koncertu, podá ji Petru Linhartovi, ten nevěřícně zírá a dodá „ a spali jsme v kempu“ a fotku uloží k notám, playlistu. Milostné vzpomínky na Čp.8 v sestavě Petr Linhart, Josef Štěpánek a Jaromír Honzák teď nesundávám z přehrávače (na CD je ještě doplňuje Jan Steinsdörfer).
(Milostné vzpomínky na Čp.8, scéna Pod Bílou věží)

Obyčejný den (Jaroslav J.Ježek)
Výbojky zablikaly
a pozbyly na účinnosti
za oknem na scénu
vstupuje nový den
aby se unavil
každodenními povinnostmi
pořád dokola, pořád dokola jen
Už hlavu vystrkuje
s pošetilou nadějí
ne, nic se nezměnilo
jsme pořád stejně sobečtí
a naše srdce bijou kovověji
pořád dokola, pořád dokola jen
A tak nás obsluhuje
s elegancí a uctivostí
a vůbec nenadává
a nudou přitom nezývá
hledáme a nehledáme
kliku od dveří radostí
pořád dokola, pořád dokola jen
Ale on nás jednou převeze
půjde a změní zaměstnání
s nabídkou lepších platových podmínek
hrabeme, hrabete
a tak hrabej taky s námi
pořád dokola, pořád dokola jen
pořád dokola
Došlo i na jeden přídavek, a protože už nebylo z alba Milostné vzpomínky na Čp.8 kam sahat, tak zazněla píseň Holub & Frič (jak ta tam v tu chvíli sedla)…hudební zážitek no.1!
Ale kamarádka jen mezi řečí zmínila, že bude i Petr Hruška s violoncellem. Což se stalo největším překvapením, intelektuálním vrškem festu a neuvěřitelně dobře zařazeno do programu na chvíli těsně kolem západu slunce (ani nevadil paralelní Dunaj na jiné scéně, naopak, hezky ladil k Petrovým historkám o I.M.Jirousovi). Na cello hrál Josef Klíč z brněnského ND a Petr Hruška četl ze sbírky „nikde není řečeno“ mj.:

Navečer

V náhlém rozhodnutí
ruka bezdomovcova
černě vyražena
na tvrdém cínu nebe
ukazuje
tam

Až bolí oči
Kde ještě může být tady
nějaké tam

(Petr Hruška, Josef Klíč, západní terasa Bílého zámku těsně před západem slunce)

Nahá ramena

Tady z tohoto místa u pultu
lze dobře rozpoznat
pivoňkové květy na šatech
a odlišit je
od jizev z těžkých popálenin.

Až udělám několik kroků odsud
a ohlédnu se,
všechno se srazí
do temně rudých skvrn.

Bude to jedna horoucí slitina těla
na kraji ledna,
poslední vzpurná sláva
v místní industrii dluhů.

Petr Hruška četl i dva sloupky z chystané knihy, která má vyjít až 2020 zřejmě u RR (!) a oba byly stále tak aktuální, trefné, úsměvné a patřičné…

Pod Bílou věží pak po Dunaji uzavíraly dvě zdejší „místňačky“ Dorota Barová a Andrea Konstankiewicz-Nazir coby Tara Fuki, ale někdy únava, znalost četných už takřka dávných křtů a plánovaná brzká ranní cesta způsobí, že je slyšíte ještě magičtěji až ze stanu. Radit pořadatelům je nevděčné a neslušné, ale nápad – udělejte i jazzové okénko a pozvěte někdy příště i jinou „rodačku“ Beátu H.
Na scéně Červeného nádvoří ten den byli nepřehlédnutelní Sto zvířat,
(Sto zvířat na Červeném nádvoří)
dále třeba Kafka Band a končili Midi Lidi. Z přednášek a akcí Salonu Mechtilde byl velký zájem o dokumentární historický film Bitva o Ostravsko 1945 (!), zaujala přednáška Za kávou na Kostariku, určitě za pozornost stála Fatima Rahimi s programem Normalizace nenávisti, taktéž i prezentace a křest knihy rozhlasových reportáží z New Orleans Julie Urbišové, taneční workshop Swingville, čtení Jaroslava Rudiše nebo improvizovaná rozhlasová hra v divadelní transformaci Rádia Ivo atd…
(Fatima Rahimi)
A řeka Moravice plynula dál a dál,,,více takových Vašků Müllerů a následně nakažených dalších a dalších nadšenců…!
Po šesti ročnících festivalu ptám se Vaška, necítíš únavu, stereotyp, „vůbec, proč, ne“.
Ať žije Hradecký slunovrat 2020, v průběhu roku ještě dříve jeho zimní verze (s úplně jinou atmosférou) a nebo další akce např. ve VOVO v Opavě.

Jiný pohled v Ostravanu

HSofiko + fb

M.Tesař na fb

Náhodně jsem oslovil jen pár návštěvníků, v domnění, že budou buď přímo z města s cca 5500 obyvateli nebo z nedaleké Opavy. Ti první dojeli poprvé z Valašské Polanky, můj kamarád byl z Rakovníka…jen tak dál.

(zámecký park)
(dětský koutek)

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama