Na Mišíka jsme chodili rádi, pak se zvedlo vstupné, nám věk a už to dost ustalo. Teď se chystají křty čerstvé nahrávky Jednou to potkám. Tak uvidíme, třeba to bude zase tak silné jako kdysi v druhé půli devadesátek v případě Michala Prokopa v Arše.
Vladimír Mišík byl od jakživa v žánru folk nebo folk-rock a to mu vždy svědčilo. S pokračujícím věkem a náročností vytvořit ucelenou kompilaci nových písní došlo tentokrát na nezvyklou spolupráci. Nové nahrávky tzv. „porodil“ Petr Ostrouchov (ex Sto zvířat, muzikant, ještě o něm bude řeč) a nebýt jeho, dost možná by tohle album nevzniklo. Folk-rock se posunul víc k blues-rocku či ´americaně´. Je pravda, že bluesovější kabát současnému Mišíkovi mnohem lépe padne. A to se týká i přearanžovaných starých písní jako Variace na renesanční téma, viz bonus na LP verzi.
Oproti poslední studiovce Ztracený podzim (2010) tak došlo nejen k obměně muzikantů a producenta, ale i k obměně textových zdrojů. Krom již tradičně plodného Mišíka, tak např. Kainara či Emila Boka nahradili V.Hrabě, F.Gellner, B.Reynek či J.Orten, a současnější Marka Ebena, V.Třešňáka anebo J.Dědečka zas pro změnu P.Ostrouchov, Eva Mišíková a Tomáš Belko. U všech českých klasiků jde jednoznačně o nadčasovky, a je moc milé tato zhudebnění slyšet (kapela Hm teď takto oprášila o chlup mladšího i aktuálnějšího Z.Hejdu).
Eva Mišíková, manželka V.Mišíka, má jistě pravdu, když konstatuje, že je ve svých textech monotematický. Nicméně i tak mi přijde často velmi výstižný a povedený:
Po dlouhém dni
(hudba i text V.Mišík)
Po dlouhém dni
sotva se ploužím, sleduji hejno vran.
V navátém listí
nádechy smutku,
večery trávím sám.
Fernet je temný,
poslední přání,
pomalu usínám.
Nechci už tápat,
šplhat do strání,
se stínem šachy hrát…
Hitovka Jednou, ve své video-podobě překvapující samotného interpreta („zarazilo mě, že jsem starej chlap“) asi opravdu vévodí.
Tahle nahrávka, krom potvrzení, že Vladimír Mišík je stále na scéně, dokáže nahrát album s o generaci mladšími novými hudebníky – je možná ještě zajímavější tím, že ukazuje a velmi výrazně, jakým lehce skrytým talentem v tuzemsku je Petr Ostrouchov (producent, skladatel, aranžér, muzikant, vydavatel jazzových alb zvl. mladým českým talentům, právník). A protože parta muzikantů s kterou tato nahrávka vznikla je významná a též méně známá, tak trocha osvěty.
Říkají si Blue Shadows a jde abecedně o Matěje Belka (mimořádně talentovaný kytarista, syn T.Belka mj.texty pro 100 zvířat, hrává např. s D.Kollerem, K.Vytiskovou ad.), Martina Nováka (vyhledávaný mezižánrový bubeník, mj. s J.Kirschner, D.Dorůžkou ad.), Petra Ostrouchova (hudební skladatel samouk, hudba k řadě českých filmů, kytarista, zpěvák, poslední dobou asi nejčastěji s Blue Shadows) a Josef Štěpánek (ceněný kytarista, mj. s James Harriesem, Vzpomínky na Čp.8, Epydemye, Šarközi). Tato parta muzikantů vytvořila dokonalý doprovodný zvuk, který zvýrazňuje Mišíkův stále výrazný a nenapodobitelný hlas a frázování. Zřejmě i při nahrávání nastala velmi dobrá atmosféra, což výsledek většinou ovlivní.
Jedna z mála skladeb, která zapadne do staršího řekněme akčnějšího zvuku Mišíka, se jmenuje „Jo, jo, jo, jo!“ evokující hanspaulsko-letenské pouliční dění…
Skladba Brothers, na níž se autorsky podíleli Mišík s Ostrouchovem, dostala hosta v podobě irského zpěváka Paula Bradyho. Obsahově asi opravdu hezky dokresluje životní příběh Vladimíra, pozdní objev části rodiny za oceánem. Ale hudebně mi přijde poněkud umělá až vykonstruovaná, nějak mi to česko-anglické pěvecké střídání úplně nesedí.
Již zmiňované předchozí studiové album Ztracený podzim v produkci Etc a Š.Kotka znělo mnohem folkROCKOVĚJI, současná sólo verze je tato:
Celé album Jednou tě potkám k poslechu u Spotify, YouTube…
Vydalo 100promotion s opět velmi pěkným obalem, jen přítomnost anglických překladů textů asi úplně nechápu.
A jak to nejspíš bude znít na konci listopadu v Arše…
plus další koncerty viz Vladimírovi stránky.
Oblíbené tracky: Zarmoucen v klidu, Jednou, Kočky mňoukaly na střeše a bonus z Lp Variace na renesanční téma.