Reklama
 
Blog | Petr Vlasák

Berg čaroval v Anežském klášteře

Anežský klášter, respektive jeho zahrady prošly důkladnou rekonstrukcí a se značným přispěním EHP ´norských´ fondů ve výši 30 mio (z celkových 37 m Kč) grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska byly v nedávných dnech prvně od povodní 2002 znovu otevřeny.

1zahradyFoto: Karel Šuster

Při zadání u některých soch bylo nutné dodržet materiál (železo), jinde tvůrci jako František Skála jr. pracovali přímo s určením pro tyto zahrady a někdy dílo momentálně zakotvilo po putování Pražský hrad-Mikulov-Anežka (Róna) právě zde.

2RonaFoto:K.Šuster, socha J.Róna
Nejstarší sochou v areálu zahrad je práce Františka Bílka „Golgota“. Bílek je léta mým favoritem, ale tohle sousoší tady vidím poprvé na vlastní oči s poučeným průvodním slovem komentované prohlídky areálu pro návštěvníky koncertu. Je to fascinující artefakt. Jeho učitel, prof. J.V.Myslbek, když viděl jen skicu, se zděsil – ty netradiční materiály, zpodobení, chybějící Kristus, stará zničená tvář Panny Marie…a po deseti letech instalace v kostele rodného Chýnova autorovi dílo vrací, málo vybízí k zbožnosti (přelom XIX a XX století). Myslím, že v Golgotě hledal víc než jen tvář ženy.

3VeselyDva objekty Aleše Veselého

4zahrPavlacJedna ze zahrad a pavlače Anenské 10 nebo 8
A jelikož Orchestr Berg neskutečně dobře pracuje s dramaturgií i prostorem (každý koncert v regulérní již 16. sezoně se koná v jiném místě a je takřka „ušit“ na míru i proto se letošní sezona jmenuje BERG**SPACE), předposlední koncert se konal poslední říjnové pondělí právě v Anežském klášteře pod názvem Loomine.

Loomine

V estonštině (animák pouze pro fandy estonštiny) to znamená něco jako tvorba, kreace, tvoření…a návštěvníci koncertu plynule přecházejí ze zahrad do areálu interiéru kláštera, kostela, kapitulní síně a dalších místností, ať s občerstvením v ruce nebo bez. V hlavním sále je již vše nachystáno pro Berg a vchází se netypicky odzadu, přes presbytář kostela sv.Františka.

Po tradičně osobním a milém zahájení Evy Kesslové se (oproti on-line programu) začalo českou premiérou kratší skladby Aqua Estonce Erkki-Sven Tüüra a až po ní následovala další česká premiéra (světová byla před rokem ve Vilniusu) a sice Litevky Egidija Medekšaitė a její skladby Âkâsha. Ta byla nakonec ten večer jednou z nejoriginálnějších či nejpůsobivějších. Smyčce hrály „nasucho“ mimo struny, na dřeva hmatníků či ladící kolíky, sejmuté mikrofony do repro beden. Dokonalá hudební vize koloběhu…jak lze posoudit při poslechu celé kompozice na SoundCloud.
Medekšaitė kromě hudby vystudovala i textilní design a technologie, věnuje se i interdisciplinárním projektům s filmem, tanečním představením. Patnáct let hrála v rockové kapele a mezi její inspirace se řadí indická hudba i filozofie a zkoumání textilních vzorů. Podle Svámí Vivékánanda z knihy Rádžajóga

„…celý svět je složen ze dvou látek, z nichž jedné ríkají Akaša. Jde o všudypřítomnou
všepronikající podstatu. Vše co má tvar – co je výsledkem spojení, je vytvořeno
z Akaši – se stává vzduchem, tekutinou nebo pevnou látkou; sluncem, zemí, měsícem, hvězdami i kometami; lidským tělem, zvířetem, rostlinami, čímkoliv, co vidíme, vším co vnímáme, co existuje. Nemůžeme na ni ukázat, je tak jemná, že je běžným vnímáním nepostřehnutelná; můžeme ji vidět, jen pokud se zhmotní a přijme nějakou podobu. Na počátku stvoření existuje pouze Akaša. Na konci koloběhu se všechny pevné i tekuté látky a plyny stanou opět Akašou, z níž bude znovu stvořeno něco nového…“

„To se stalo inspiračním zdrojem pro dílo, ve kterém zkoumám zvukový materiál
inspirovaný textilními vzory – jednotlivé paterny se opakují, vzájemně prostupují a jejich zvuk se postupně proměňuje. Chtěla jsem vytvořit různé témbrové modely, které se vyvíjejí z jediné zvukové materie do sedmi nezávislých témbrových vrstev a později se proměňují v jedinou kompaktní zvukovou krajinu…“ říká Egidija.

5emoce
Foto: K.Šuster, emoce, v podání P.Vrábela a Bergu
Dále Orchestr Berg pokračoval pod taktovkou jako vždy výtečného dirigenta Petera Vrábela v delší kompozici opět Erkki-Sven Tüüra – snad pro představu o koho se jedná jedno video (https://www.youtube.com/watch?v=bh1H1SnzOzk).
Narodil se a dodnes minimálně polovinu roku žije na kouzelném estonském ostrově Hiiumaa, kde se prý rád prochází kolem moře (na fotce Alana Tedera to dokazuje s dirigentem Paavo Järvim).

6jarviFoto: Alan Teder

Vedle Arvo Pärta a Lepo Sumery (který ho soukromě též učil) zviditelňuje pro svět estonskou hudební kulturu (jak píše W.Dobrovská v HISvoice 5/2010 ss.22-27). První větší úspěch zaznamenala Insula deserta, uvedená 1989 ve Finsku, naším Bergem 2009; dále Requiem (1994) nebo Ardor – koncert pro marimbu (Berg 2013). Od té doby obdržel řadu ocenění a jeho díla byla nastudována předními umělci na nejprestižnějších pódiích a festivalech. Má zkušenosti i s hudbou pro film a divadlo, kde pracoval převážně s elektronikou. V 1991 byl spoluzakladatelem estonského bienále pro současnou hudbu NYYD a do 2011 se podílel i na dramaturgii. Loni byl profilovým skladatelem festivalu Moravský podzim.

Doris Kareva
Ak žiješ svetlom, čas sa ťa ani nedotkne
Ak žiješ svetlom, čas sa ťa ani nedotkne,
ak dýchaš vesmírom,
a delíš sa so všetkým,
nič z teba nikdy nemôže ubudnúť.
Potom si ako kameň, čo povolil
vlnám, aby ho čírili.
Ako zrkadlo,
ktorým slnko vysiela žiaru:
si svetlo bez tieňa,
si plameň, ktorý už nespaľuje, načisto.
Překlad: Martin Solotruk

– a delší kompozicí byl tentokrát Tüürův triptych Action – Passion – Illusion pro smyčce (1993), který je jednou z jeho nejhranějších skladeb, ale vznikl původně jinak.
„…Když v 1993 založil Tõnu Kaljuste Tallinnský komorní orchestr požádal mě, abych pro zahajovací koncert napsal krátký rychlý kousek, který by neměl rozvleklý začátek a naopak měl efektní konec. Tak jsem udělal, co chtěl, a dal tomu název „Illusion“. Po premiéře jsem měl pocit, že by mu mohl předcházet nějaký hudební úvod – v hlubokém rejstříku a pomalu zeširoka pojatý. A tak vznikla část „Passion“. Pak jsem si ale uvědomil, že jde o triptych, který potřebuje úvodní část – a výsledkem byla „Action“. Jak Passion, tak Illusion ale mohou být uváděny samostatně…“ říká autor. Z jeho nahrávek doporučím alespoň Sedmou symfonii v nastudování Frankfurt Radio Symphony Orchestra s NDR Choir, vydané ECM v 2014.

Doris Kareva
Ostré tvary v čase
Keď som bola dieťa,
skalpel a metronóm
na klavíri môjho otca
striedavo držali ticho a napätie.
Až teraz, s postupom času,
som začala vnímať,
a chápať
tie ich čudne dospelé príbehy.
Ako si naostro plynie čas.
Překlady: Martin Solotruk

V přestávce již byly zahrady zavřené, ale interiér Anežského kláštera nikoli, včetně místa původního uložení ostatků svaté Anežky a dalších místností.

Po přestávce došlo na světovou premiéru absolventského díla Martina Klusáka (*1987) Předjaří. Původně student FAMU přešel na HAMU k paní prof. Ivaně Loudové, jíž je skladba dedikována. Martin se věnuje průnikům hudební a filmové tradice, čehož jsme byli svědkem. Získal již řadu ocenění a jeho hudební projekty byly uvedeny i v zahraničí a filmy s jeho hudbou premiérovány na různých festivalech.
Předjaří je skladba, balancující na pomezí hudby a filmu a vychází z představy komplexního audiovizuálního díla inspirovaného pomalým tempem hudebního ambientu, přičemž hudební složka je pevně provázaná s filmovou a obě ze sebe navzájem vycházejí a vytvářejí mezi sebou vztahy a kontrapunkty.

7blueKlusak

M.Klusák Předjaří, Berg a blue
Jak pracuje a komponuje Martin Klusák?

Proč je zima vždycky tak dlouhá…

podívej

za víčky pluje ti
šedavý světobol
co mrazivé světlušky
rozlily

ze stojatých pramenů
raší ptačí klokot
chudokrevná světla
se rozpomínají
na kvítí
slyšíš
zurčení
věčných hodin tam
kam pestré vlny jdou

náhle
pod pomalovanou
oblohou

autor Harr, www.postreh.com anebo si najděte knížku Václav Böhmsche Předjaří.

Díky Bergu, díky Národní Galerii / Anežskému klášteru, všem sponzorům (včetně MK ČR, městu Praha, HAMU, Osa, Nadační fond Avast, HisVOICE, ČRo Vltava) a podporovatelům např. KluBerg (Michael Kaiser má nejspíš pravdu, že do budoucna se bez těchto neobejdeme). Plus ještě pozvání na závěrečný koncert sezóny koncem listopadu v divadle Ponec, tudíž neodbytně spojený s divadlem i tancem, hudbou Michala Nejtka a výraznou vizuální složkou ve spolupráci se Spitfire Co.

8Spitfire

Více fotografií najdete zde.
Opera + o koncertě.

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama