Když poslouchám hudbu neřeším gender ani politickou příslušnost. Nemusí se mi líbit Lukašenkův režim, ale akordeon Romana Zabelova v Zabelov group prostě nemá chybu. Stejně tak nepotřebuji souhlasit s Nohavicovými postoji, ale Divné století je chef d´oeuvre a stejně tak plno jeho dalších věcí. Obdobně mám rád písně ANOHNI (dříve Antonyho), ať už s The Johnsons nebo spoustu dalších. Takže když se před pár týdny někde objevila Ethel Cain (původním jménem Hayden Silas Anhedönia), ucho to spolehlivě zaregistrovalo.
Pohybuje se nyní především v Alabamě, ale vyrůstala na Floridě v rodině jáhna, takže přesně zapadá do mých letošních objevů. Od mládí zpívala ve sboru, ale církev opustila v 16. Přes coming-out ve 12 coby gay se posunula ve 20 k transgender ženě.
Jak už to v americké hudbě často chodí, inspiruje se gospelem, country a klasickým rockem.
Možná překvapivě mám žánr gothic – popu rád, ať už jde o Emmu Ruth Rundle, Ninu Nastasia, Marissu Nadler, Annu von Hausswolff ad. Asi není nutné to vždy slyšet naživo, musí na to být nálada. Ale je v tom silná emoce, správný kus naštvání, živost, melancho atd.
Tématem jejích písní jsou často chudoba, zneužívání návykových látek, domácí násilí, smrt a mezigenerační trauma. Čili výborně reflektuje společnost 21.stol a její druhé či spíš třetí dekády.
Už od 2017 se její hudba inspirovala gregoriánskými chorály. Teď vyšla debutovka „Preacher´s Daughter“. Už jen názvy skladeb: Rodokmen (intro), Americkej teenager, Dům v Nebrasce, Západní noci, Rodokmen, Těžké časy, Gibsonova dívka (ani mladá žena představující módní ideál konce 19. a poč.20. století ani dívka hrající na Gibsonku, ale zas a opět o vztazích a lásce), Ptolemaea (tady snad ani radši nehádám, ale nejspíš opět o vztazích), Srpnové podzemí (??), Televangelism, Sluncem vybělené mouchy, Cizinci.
Hide me there
Under the leaves
9 going on 18
Lay it on me
Tell me a story
About how it ends
Where you’re still the good guy
I’ll make pretend
Cause I hate this story
Where happiness ends
And dies with you
I thought good guys get to be happy
I’m not happy
I am poison in the water and unhappy
Little girl who needs her daddy real bad
In the corner
On my birthday
You watched me
Dancing right there in the grass
I was too young
To notice
That some typеs of love could be bad
Praying I´d be like you
Doing all of the things that you do
And I still do
And that scares me
I’m tired of you, still tied to me
(Bleeding whenever you want)
Too tired to move, too tired to leave
I’m tired of you, still tied to me
(It’s just the way that you are)
I’m tired of you, too tired to leave
I’m tired of you, still tied to me
Too tired to move, too tired to leave
I’m tired of you, still tied to me
I’m tired of you, too tired to leave
(I just wanna sleep
I just wanna sleep
I just wanna sleep
I just wanna sleep
Please, can I sleep
Can I sleep)
Koncerty v LA i NYC jsou už vyprodané a turné Státy probíhá od teď až do září. Na živo to vypadá nějak takhle:
Recenzí je plný internet a média, např. Guardian, Billboard, s NYTimes je to složitější, ale třeba tu, Consequence, The Line of Best Fit a třeba ještě Northern Transmissions (víc hvězd má poslední dobou jen R-Headí ´The Smile´).
Preacher´s Daughter u Spotify
Unreleased na BandCamp
a Twitter
Foto © Mowgli Kirbo
Good Bye blogy Respektu * kdyby chuť, najdete mne: https://music-of-our-lives.webnode.page/blog/