Ještě psát/tančit o hudbě? Občas, jo. Ještě nás pár poslouchá, třeba dnes na Proglasu podvečer Hmlisto…a rubriky co se vám nejvíc líbilo, různé žebříčky docela sabotuju (s jednou výjimkou pro Literární noviny, to když jsme s Kamilou Boháčkovou tehdá poněkud bojovali s mými lehce nespoutanými texty a dostal pak příležitost štěknout do výroční ankety). Teď mi přichází na mysl, že vloni oblíbence, nespoutance, originála Amen Dunes máloco překonávalo (jasně, našlo by se, podle vkusu). Ten koncert v Meetfactory neměl chybu, nevím kdo ho pořádal, ale to je celkem šumák, na Apačku stejně nikdy nezapomenem. Živá verze Miki Dory se nedávno objevila na Spotify (díky Ježíšku za Premium). Ten příběh je silný, i když vznik téhle písně byl celkem nesouběžný, aspoň podle slov Damona v jakémsi interview. Najděte si jak Miklose Sandora Doru tak Damona McMahona, stojí oba za to. Pokud to tu ještě někdo čte v době iLiteratury, e-knih, všeobkličujícího internetu – čtete? Sara Baume, pište si za ucho, hlavně Vyšlapaná čára, debutovka Jasno lepo podstín zhyna mě teprv čeká. MyšLenka přeje letos rok plný klidných rozhodnutí. Tak ať se potkáváme na koncertech, ve čtvrtek tu znovu fouká do trumpety Ambrose Akinmusire v JZD, povinnost!
Catch the next wave
Get the mood right
Darken the way
Coasting all day
The way you’re going
We know what you’ll say
The waves are gone
The waves are gone
Said man I’ll go
Til it took ahold of me
And I feel it when I cry
I can feel it in my dreams
Taking your time
Waves are gone
Waves are gone
We were up on North Beach
And you’re copping all my tricks, man
But you don’t do it like me
Sipping on my beer
I come upon a vision
When Mary comes to me
And chills that keep me clear
You all recall my name
But don’t mean a thing to me
Catch the next wave
Miki Dora
Darken the waves
The waves they all gone
The waves…