You and I, Ty a Já, nový cédéčko Jeffa Buckleyho k poslechu nebo streamu a zdarma, u NPR. Neleňte, tohle za to stojí. Jednou jsem si koupil Lidovky, v 97, minulý století. Jak už je mým zvykem, rád to čtu odzadu. Vaculíka, bejvávalo. Kdo to všechno tehdá psával sloupky..? A mám pocit, že to bylo na tý zadní stránce, takový úplně malý okýnko, pět vět, max. Fakt na max. Normálně polknete, zalapáte po dechu. Nevěříte svejm očím. Čtete znovu. Říkáte si, nesekli se, nee, to není možný. Krátce předtím mi ho Jiří Černý na jakési poslechovce objevil. Album Grace. To si najděte. Ale Jeff nemá slabý nahrávky. Až mnohem později jsem „objevil“ jeho tátu Tima. Taky bomba, dohledejte si! A tak čtete, jasně bylo jaro, čas na koupání. A když máte dobrou, ne dobrou, ale skvělou náladu, skoro dodělaný cédéčko nebo nějaký pěkný nahrávky, v bandu vám to ladí, možná příjemná baba, ať po ruce nebo ´jen´ na obzoru…skočíte do řeky, zaplavat si. Ale Mississippi má různý přítoky, jeden z nich se jmenuje Wolf River, Vlčí řeka. Jel zrovna parník nedaleko, možná zvětšil proud, natáhl nějaký spodní proud. Ví bůh a Jeff. Určitě to nebyl plán, můj pocit. Ale na druhou stranu mýtická smrt. Skoro jako zůstat v trhlině kavkazské hory Kazbek…Jano! Svět se změnil, Jeff už nebyl mezi námi. Nebyla šance ho už nikdy víc potkat, uvidět na živo.
Foto Vlčí řeky převzato ze stránek http://blog.marshotelonline.com/cemetery-visits/touched-down-in-the-land-of-the-delta-blues/
Nicméně v archivech se našly postupně různé nahrávky, čekujte Wiki (https://cs.wikipedia.org/wiki/Jeff_Buckley), např. Sketches jsou famózní. A teď vychází „You and I“, které od včerejška streamuje NPR – http://www.npr.org/2016/03/02/468901493/first-listen-jeff-buckley-you-and-i
1. Just Like A Woman (Bob Dylan cover)
2. Everyday People (Sly & The Family Stone cover)
3. Don’t Let The Sun Catch You Cryin’ (First recorded by Louis Jordan)
4. Grace (original)
5. Calling You (Jevetta Steele cover)
6. Dream Of You And I (original)
7. The Boy With The Thorn In His Side (The Smiths cover)
8. Poor Boy Long Way From Home (traditional blues song, Bukka White cover)
9. Night Flight (Led Zeppelin cover)
10. I Know It’s Over (The Smiths cover)
Jedna předělávka za druhou, plus Jeffova Grace. A Jeff třeba po odehrání Don’t Let the Sun Catch You Crying řiká, nevím kdo to napsal, ale mám to rád, nazpívalo to hafo lidí, Louis Jordan, Ray Charles, tak…(pozn. složili a prvně nazpívali Gerry and The Pacemakers).
CD vydává Legacy Recordings, sestra Sony. Nahrávky nemaj chybu. I ta jeho Grace je tady totálně jiná, ještě divočejší.
Strašná škoda, tenhle člověk takřka nenahraditelně chybí. Ještě že tu jsou ty nahrávky.
Bylo léto 2007, v Brně na nádvoří Staré radnice byl ´malý´ koncert jednoho irského písničkáře, Marka Gearyho. A protože Mark žil nějakou dobu v NYC, a motal se kolem klubu Sin-é (http://brooklynbased.com/blog/2014/08/22/jeff-buckley-new-york/), nechal jsem dopředu Markovi vzkázat prosbu o zahrání jakési písně, nebo jen od „jakéhosi“ autora…singer-songwriteři ne vždy hrajou a ne vždy rádi hrajou covery. A jak ten letní koncert v Brně běžel, najednou vznikla chvíle, mezi písněmi, špitnout návrh na nějakou píseň…tak špitám „Can you play Jeff Buckley?“…a Mark „You must be Petr!“…I am very sorry, I can´t play that…it would be very sad, for me, for all of us, and that we don´t want…byl fakt krásnej vlahej večer…sedělo se potom dlouho do noci v kavárně / vinárně tuším u arcibiskupství, pár kroků od Ha-Divadla, Mark seděl stranou s kočkama, ale posléze vytáhl kytaru, a došlo snad i na Cohena tzn. Hallelujah, tudíž i na Jeffa (ta verze je myslím nepřekonatelná, i když Keaton Henson to dává taky mohutně silně)…
Jeffe, díky!
Foto copyright Legacy Recordings