„ Žijeme sice ve své samotě, ale mluvíme, komunikujeme, dotýkáme se. Každý hledáme svůj vztah ke světu. Člověk vlastně hledá sám sebe, a čím je mu sebepoznání blíž, tím spíš něco nachází mimo sebe. Hledáním vlastní identity poznává i identitu světa. Jako umělec ji hledám prostřednictvím obrazu. Cítím potřebu vyjádřit tím cosi, co je úplným překrytím, úplným otiskem mne samé… “ slova Adrieny Šimotové jsou jen útržkem úvah známé malířky, tento až z roku 1977. Rozsáhlejší soubor textů lze najít po knihovnách např. v její knize Hlava k listování či Stopy Adrieny Šimotové od Karla Hvížďaly (oboje rozebráno).
Foto díla Hlava k listování převzato od GHMP
V pátek 2. září uspořádal Nadační fond Adrieny Šimotové a Jiřího Johna v Pražské křižovatce koncert na počest Adrieny Šimonové k jejím nedožitým 90. narozeninám. Velmi mimořádný a svým způsobem zvláštní večer, slovy moderátora Pavla Brunclíka a jednoho z účinkujících violoncellisty Jiřího Bárty „harmonický večer s Adrienou“ …
Na programu byly sopránové zpěvy textů Hildegardy z Bingenu (1098 – 1178) v podání Barbory Kabátkové, čtený přednes vlastních filozofičtěji zaměřených textů Adrieny v podání Marie Tomášové, Suita č. 5 c-moll Johanna Sebastiana Bacha ve famózním provedení Jiřího Bárty,
dále dopis básnířce Rimmě Dalos pro soprán a cello od Sofie Gubajduliny v podání B.Kabátkové a J.Bárty, reflexe na téma B-A-C-H od S.Gubajduliny v excelentním provedení Stamicova kvarteta,
dále Prosebný zpěv pro violoncello od Marka Kopelenta ve velmi pěkném a zřídkavém provedení opět J.Bárty a další zpívané texty Hildegardy z Bingenu v provedení B.Kabátkové (která v průběhu koncertu ať při příchodu hlavní chrámovou lodí či před jednotlivými nástupy bez jakéhokoli doprovodu, se při nástupech občas pinkala ladičkou, aby se správně trefila). Mezi jednotlivými částmi programu se netleskalo a Adriena tam svým způsobem byla opravdu přítomná.
K ilustraci bych použil jiný text, a sice od Lenky Kuhar-Daňhelové, jejíž sbírka Její bolest má titulní ilustraci právě od Adrieny…
Vytrácení podoby
Vidím tě ve všech tvých
podobách a pohybech
zároveň, všechna
léta a pocity
zrcadlí se ti ve tváři
naráz.
To těkání zachytí
jen šmouha,
a v té je vše.
Vidím tě, jaká jsi
nikdy nebyla, neboť
obvykle dokážeme
vnímat jen teď a
tady; zbytek je jenom
zkreslování, touha vidět
své.
A přece,
skutečnější než nyní
jsi nikdy nebyla. Vidím
tě poprvé i se svou
láskou k tobě,
poprvé skrze ni
vidím tě jasně. “
(věnováno A.Šimotové, ze sbírky Hořem)
Z další relativně čerstvé literatury spojené s osobností Adrieny bych ještě doporučil knihu Daniely Hodrové Točité věty, ta je k dostání jak na pultech tak v regálech knihoven, stejně jako sbírku esejí o Adrieně Co se vyjevuje, od stejné autorky.
Opravdu mimořádný večer, na nějž z výšky „shlížela“ Extatická postava, autorské dílo Adrieny Šimotové, vystavené právě v Pražské křižovatce. Cituji z textu iHned těsně před koncertem „Lehký bělostný prostor Extatické postavy nese podle kurátora (a poslední Adrieniny roky i její blízký přítel) Pavla Brunclíka na několika vrstvách hedvábného papíru záznam postupně vznikajících otisků autorčina těla – její hlavy a končetin. Je z tzv. turínského období Adrieny a zdálky připomíná anděla, zblízka schoulenou postavu. Bílý papír vyzařuje auru kolem mlhavé kresby, kterou v něm autorka vyhmatala holými prsty namáčenými v grafitu“. Vzhledem k tomu, že podklad je skutečně hedvábný papír, je uschován v skleněné ´vitríně´ navržené Evou Jiřičnou. Více o tomto díle třeba v bakalářské práci Heleny Meistrové (http://is.muni.cz/th/145040/ff_b/Meistrova_bakalarska_prace.pdf). Václav Havel si velmi přál, aby Adriena vytvořila nějaké dílo speciálně pro Pražskou křižovatku, nicméně její autorský celoživotní postup byl jiný, tak se shodli na použití staršího díla, právě Extatické postavy, která je tak hlavní „oltářní“ ozdobou tohoto původně kostela sv. Anny.
Foto převzato se stránek prazskakrizovatka.cz
V archivu Českého rozhlasu stanice Vltava pořadu Souzvuk ze 7.srpna letošního roku – se zatím pořad Psaná tvář Adrieny Šimotové, kde zazněla mimo jiné její oblíbená hudba – ještě neobjevuje, tudíž alespoň odkaz na jiný pořad s ní spojený: http://www.radio.cz/cz/rubrika/knihy/stopy-adrieny-simotove.
Česká televize a pořad Na plovárně naopak Adrienu v archivu má (http://www.ceskatelevize.cz/porady/1093836883-na-plovarne/20352216044-na-plovarne-s-adrienou-simotovou/) a jeden text od artalk.cz (http://artalk.cz/2014/05/23/utrzky-pameti-in-memoriam-a-simotove/) včetně fotodokumentace.
Foto pozvánky na vzpomínkový koncert převzato z FB stránek koncertu tj. Nadačního fondu A.Šimotové a J.Johna
Jiná fotografie a text dohledatelný v archivu zrovna zde v Respektu je k nalezení tady – https://www.respekt.cz/tydenik/2014/22/nedavat-utrpeni-na-odiv
Vše nejlepší Adrieno k devadesátinám…
Autorem ilustračního obrázku, portrétu obličeje Adrieny je Jaroslav Brabec (iDnes.cz) a citát fragmentu textu Adrieny je převzat z anonce pořadu Psaná tvář A.Š. v Týdeníku Rozhlas.