Jakub Cermaque je mimořádný, originální, autentický, nespoutatelný, národní i evropský, svůj, pro-ekologický a pro-udržitelný (to by chtělo asi uvozovky), moderní a zároveň tradiční, prostě písničkář a všeuměl (básník, režisér, Tvůrce). Poprvé jsem ho viděl, když koncerty V Lese byly ještě jen nahoře v přízemí. Pak X-krát v různých čajovnách, kavárnách (např. když malá Čermáková byla super malá a tudíž „její“ první koncert). Má kolem sebe báječné lidi, muzikanty, hudebnice. Váže na sebe hudebníky z rozličných zemí Evropy, jakmile jí projede a nebo jen ústním či dnes ještě rychlejsím „fb“ šířením napojuje podobně smýšlející a talentované lidi. Psal jsem o jeho tvrobě již víckrát, což by mohlo být podezřelé, ale neznáme se, jen jednou pozdravili na AnežkaFestu (česká komorní verze „End of the Road festu“, jedna z nej hudebních festivalových akcí v tuzemsku). Brněnští Indies Scope (celá divize Indies stále drží prapor, vedle lehce modernizovaného ovšem popověji orientovaného Supraphonu, a neskonale dále a dále podporuje lokální novou českou tvorbu – opět po letech a znovu Velká poklona!) mu právě vydávají CD pod strohým, ovšem velmi případným názvem Neboj.
mohl bys dokola psům
co střeží stáda
tvých myšlenek
vyprávět o kolapsu
světa, co vsadil na venek
raději však obrať tvář
k lesu
a stádo nechej
klidně se pást
křič jako moře při útesu
dýchej jak řeka
když protrhne hráz
nejdou-li řetězy přetrhnout
alespoň jimi chrasti
křič, aby průměr nezvítězil
podstatné děje se
nad propastí
podstatné děje se
na pomezí
v tlumeném světle
když se žena svlíká
když kvete Betlém
když se odemyká
člověk je víc než lid
a lid je víc
než republika
takže neboj
bortí se ledovec
i chrám svatého Víta
a divně hřmí
jdou černí poslové
a dav je zase vítá
a mává do tmy kostmi
lichých tajemství
ale neboj
po noci vždy svítá
neboj, neboj…
někdy se noc zúží
hrdla dnů
a čas temně duní
jak zmučené uhlí
ve traffu
ale neovsáhneš růži
jen pravými úhly
a nevměstnáš duši
do grafu
takže neboj
neboj, neboj …
Nadpis tohoto textu není kiksem, jak si Jakub hraje s texty a slovy, nejen v básnických sbírkách, ale i písních, tak v úvodní písni Neboj alba Neboj lze slyšet právě slogan, který mi přijde vtipný a trefný – Člověk je víc než Republika. Tohle cédo si nenechte ujít.